Nedávno jsem seděl s jedním dobrým přítelem, který je o generaci mladší. Povídali jsme si o jeho práci a o tom, jestli v ní má ještě zůstat. Pracuje jako jeden ze dvou provozních v jistém restauračním zařízení. Na začátku měli s kolegou dohodu, že si budou práci i odpovědnost dělit rovným dílem. Postupně ale z osobních důvodů trochu vycouval a kolega převzal většinu aktivit na sebe.
A právě teď zjistil, že mu to takhle nevyhovuje. Není spokojený. Dokonce zvažuje, že odejde.
Když jsme o tom mluvili, vzpomněl jsem si na svůj vlastní příběh. Před pár lety jsem stál před podobným dilematem. Tehdy mi moje mentorka řekla větu, která se mi nesmazatelně vryla do paměti:
„Když máš jednou potenciál leadera, nemůžeš ze sebe dělat šedou myšku. Nikdy nebudeš ve skutečnosti spokojený – a může tě to i zničit.“
Když jsem tuhle myšlenku sdílel s přítelem, začal si vybavovat situace ze svého života – dětské hry na ulici, taneční kurzy, divadlo, hudbu… Ať už šlo o cokoli, vždycky byl vpředu. Hrál hlavní nebo jednu z hlavních rolí. A pokud náhodou ne, byl alespoň v první řadě. Viděl jsem, jak mu při tom uvědomění spadl kámen ze srdce.
Dnes, po letech práce s lidmi, věřím, že leadership je často něco víc než jen naučená dovednost. Vnímám ho spíš jako talent – podobně jako zpěv, malování nebo obchod. Buď ho v sobě máš, nebo ne. To ale neznamená, že se nedá rozvíjet. Kurzy, tréninky a zkušenosti jsou k tomu skvělým nástrojem. Jen si myslím, že pokud v sobě někdo přirozený potenciál nemá, nenaučí se být skutečným leaderem jen na základě technik a metod.
Naopak, pokud ten potenciál v sobě je, dlouhodobě nás to nepustí zůstat „v rohu“. V roli, která nás nenaplňuje. Nemluvím teď o boji o posty nebo o egu. Jde o to být na svém místě. O naplnění toho, co v nás je.
A tak se dřív nebo později každý z nás dostane k zásadní volbě:
Zůstanu v pozici, kde vlastně hraju menší roli, než bych mohl…
nebo vezmu odpovědnost do vlastních rukou a najdu místo, kde můžu růst?
Každý z nás tuhle volbu má. Jen si ji někdy neumíme dovolit. A přitom právě tohle rozhodnutí často odstartuje úplně novou cestu.
Perex:
Někdy se snažíme být menší, než doopravdy jsme. Nechceme vyčnívat, nechceme riskovat, nechceme se měnit. Jenže když v sobě máme potenciál leadera, život nám to dřív nebo později připomene. Nedávný rozhovor s přítelem mi znovu ukázal, jak důležité je být na svém místě – a dovolit si růst.
